29.3.11

RYCHLÉ PLNĚNÉ ROHLÍČKY


Když potřebuju připravit rychlé pohoštění, vypomáhám si polotovary.  Mým oblíbeným je těsto na crescent rolls (rohlíčky). Dalo by se říct, že šidím, ale výsledek rozhodně stojí za to a je od domácího pečiva k nerozeznání. Těsto na rohlíčky tu vyrábí několik firem. Protože jsem mezi nima neobjevila žádný velký rozdíl, používám většinou to nejlevnější, z Aldi.

Těsto z Aldi

Z tuby vytáhnu těsto už nařezané na trojúhelníky. Na každý položím kolečko salámu nebo plátek krůtí slaniny, kousek tvrdého sýra (poslední dobou jsem si oblíbila Queso Blanco). Tentokrát jsem přidala i zkaramelizovanou cibuli, která mi zbyla z předešlého dne. Sýr umí vytékat, proto se ho snažím při rolování pořádně zabalit do salámu. Vršek rohlíčků pak potřu rozšlehaným vejcem a posypu sezamovými semínky a strouhaným parmezánem. 12 - 15 minut v troubě a je napečeno!

MOJE VERZE BANÁNOVÉHO CHLEBÍČKU


Na banánový chlebíček jsem se chystala už hodně dlouho, ale zatím to dopadalo tak, že když už nám nějaké banány zbyly a zhnědly,  skončily v koši. Naštěstí tomu teď bude konec,  protože jsem zjistila, že je můžu dát do mražáku. Rozmražené se pak dají použít k pečení banánového chlebíčku. Receptů je na internetu spousta. Spíš byl problém, pro který se rozhodnout. Podle fotky se mi zalíbil Chocolate Chip Banana Bread (Banánový chlebíček s kousky čokolády) na blogu Fat Girl Trapped in a Skinny Body.

Jak je mým zvykem, nedržela jsem se receptu úplně přesně, ale trochu jsem si zaexperimentovala. Nechtělo se mi totiž čekat hodinu, než by se těsto upeklo v chlebíčkové formě. Proto jsem použila svou tradiční čtvercovou. Kromě toho jsem si část těsta nechala na muffiny.


Dalším vylepšením bylo přidání rozinek, skořice a mletého hřebíčku. To můžu doporučit. Do muffinů jsem místo čokolády zamíchala jogurtové čipsy, pro které už dlouho hledám vhodné využití. To se taky osvědčilo.
Za to vím, že příště radši budu trpělivá a použiju chlebíčkovou formu. Už žádné experimentování s formama! Moje verze byla dost vysušená, což je přesný opak toho, jak má banánový chlebíček vypadat :-(



20.3.11

BORŮVKOVÁ BÁBOVKA




Miluju borůvky, proto si jich v Costcu kupuju velké balení. Část zamrazím a zbytek si přidávám do mého jogurtového mixu, který mívám pravidelně ke snídani.  Jenže jak donutit Ivoše, aby je taky jedl? Samotné mu moc nejedou. Naštěstí jsem zjistila, že proti borůvkám zamíchaným v buchtovém těstě, neprotestuje. Od té doby hledám vhodný recept, ve kterém bych je mohla použít. Borůvkový koláč z podmáslí s drobenkou, (viz můj příspěvek Odměna pro hasiče) nebyl špatný, ale přeci jen nebyl to pravé ořechové. Tentokrát jsem se rozhodla pro recept publikovaný na blogu KITSCH IN THE KITCHEN pod názvem Date, walnut, raisin & red currant bundt cake (Bábovka s datlemi, ořechy, rozinkami a rybízem). Já jsem červený rybíz nahradila borůvkami, a mojí verzi jsem dala název Borůvková bábovka.
Forma na bábovku, resp. bundt cake,  se mi válí v kredenci už pár roků, zatím bez využití. Konečně jsem ji tedy mohla otestovat. Výsledek nevypadal špatně. 


Bábovka právě vytažená z trouby

Teď už jen jak bude chutnat... Testovací králíček ji schválil, prej že je dobrá. Já bych byla taky spokojená, kdybych do ní nedala místo vlašských ořechů lískáče. Lískové ořísky by jako alternativa obstály,  ale nesměly by být poněkud staršího data jako ty moje :-(  V bábovce byla trochu cítit divná pachuť, jinak nebyla špatná. Poučení pro příště - radši dát staré ořechy veverkám než do buchty!




13.3.11

JAK JSEM OBJEVILA HRACHOVOU KAŠI




Dnes bych se s vámi chtěla podělit o můj recept na hrachovou kaši. Řeknete si: "To je toho, hrachová kaše! Tos teda objevila Ameriku." Ale v mém připadě to opravdu objev byl. Poprvé jsem ji totiž uvařila úplně náhodou, aniž bych věděla, že vařím hrachovou kaši.
Všechno začalo tím, že jsem jsem si v obchodě koupila žluté kuličky s názvem vatana. Našla jsem je v regálu s luštěninama. (Od té doby, co mám papiňák, snažím se do svého jídelníčku pravidelně zařazovat nejrůznější fazole, čočku apod. V papiňáku jsou uvařené za chvilku.) Přinesla jsem vatanu domů a v první řadě jsem si šla na internet najít, oč se vlastně jedná. Zjistila jsem, že je to hrách žlutý. Jestli se divíte, proč mě hned nenapadlo, že kupuju hrách, musím na svou obhajobu dodat, že sójové boby jsou taky žluté kuličky. Tehdy jsem s luštěninama teprve začínala, takže nebylo tak jednoduché rozlišit, co je co.
Dala jsem kuličky vařit do papiňáku, zhruba tak na 12-15 minut od doby varu. Původně jsem plánovala, že bych je mohla použít třeba do rizota. Jenže hrách se mi rozvařil a svou konzistencí mi spíš připomenul bábininu hrachovou kaši. Bábině se musím omluvit, ale její kaší jsem v lásce moc neměla. Šlo nejspíš o to, že tehdy jsem neměla vyvinutou chuť ani toleranci k sušenému hrachu. Zkrátka musela jej  jsem objevit sama, abych ho dokázala náležitě ocenit. Dneska bych se i bábinině kaši stavěla jinak.
Moji verzi jsem dochutila jen trochou vegety, solí a hlavně balzamikovým octem. Výsledek  předčil očekávání - tahle náhodně objevená hrachová kaše se stala mým oblíbeným jídlem. Podávám ji (sama sobě) s opraženou veganskou klobásou, zkaramelizovanou cibulí a chlebem. Ivo by mě asi pěkně hnal, kdybych mu něco takového předložila k obědu. Asi by to neprošlo, ani kdybych mu nabídla normální klobásu. Nevadí, aspoň víc zbyde pro mě.


Moje oblíbená veganská klobása
Ještě jedna poznámka o zkaramelizované cíbuli. Mám teď období, kdy ji vařím aspoň 2x týdně a dávám si ji na všechno možné. A to jsem prosím pěkně člověk, který se cibuli hodně vyhýbal. Ale zjistila jsem, že když ji posolenou nechám pomalinku pod pokličkou podusit s troškou oleje, (20-30 minut), krásně zhnědne, změkne a zesládne. Akorát ji nesmím zapomenout občas zamíchat, aby se nepřipalovala.

CELOZRNNÁ MOUKA - MOJE PREMIÉRA


V rámci zdravého stravování u nás konečně přišel čas na celozrnnou mouku. Do té doby jsem ji při svém vaření/pečení nikdy nepoužila, a tak jsem byla zvědavá, co se mi z ní podaří vytvořit. Viděla jsem hodně receptů, které využívají kombinaci normální hladké mouky s celozrnnou, a pro jeden z nich jsem se taky rozhodla. Našla jsem jej na blogu BAKING OBSESSION, který publikuje Kanaďanka Vera. Je to asi můj nejoblíbenější blog o pečení. Její fotky jsou fantastické (kam se na ni hrabu!), člověku se sbíhají sliny jen při listování jejími recepty.
Měla jsem v ledničce trochu dýňového protlaku, co mi zbyl po přípravě rolády (viz můj předešlý příspěvek). Ten recept z BAKING OBSESSION byl na Dýňové Muffiny (Pumpkin Muffins). Celozrnná mouka a dýně - přesně to, co jsem hledala.
Jak je mým zvykem, nešetřila jsem skořící a rozinkama (čím víc, tím líp, alespoň podle mě), ale jinak jsem se držela receptu. Teda až na to, že jsem neměla čas čekat,  než mi změkne máslo při pokojové teplotě. Takže jsem si ho nechala povolit v mikrovlnce. Když jsem pak k němu přidala vejce, trochu se to zgrclo (opět marně hledám vhodný spisovný výraz, ach jo, ten můj češtin), ale muffiny se i přesto vydařily. Já jsem snad tak dobré muffiny ještě neměla. Vydržely čerstvé celý týden.  Ivo trochu pindal, že by se klidně mohly obejít (cituji:) "bez těch semínek". Ale má smůlu. Slunečnicová semínka jsou zdravá a mně chutnají. Příště je do muffinů nacpu znova.
Tento recept definitivně zařazuju do svého repertoáru. Skvělé využití celozrnné mouky a dýně.



11.3.11

ROLÁDA




Minulý týden nás kámoška Hanka pozvala na nedělní oběd, čímž mi ušetřila starosti s vařením. Díky, Hani! Když jsem se tedy nemusela věnovat vaření, mohla jsem se v klidu pustit do pečení. Chtěla jsem totiž s sebou na oběd vzít nějaký dezert. Což byla skvělá příležitost vyzkoušet můj nápad s krémem ze sýru mascarpone, ke kterému mě inspirovala příprava mých nepovedených brownies (viz můj příspěvek o Truffles pro hasiče). Takže krém jsem měla vymyšlený, teď jen nač jej natřít? Mám dobrý recept na roládu z dýně, a protože dýňového protlaku mývám většinou v zásobě několik konzerv, bylo rozhodnuto. Recept na tuto dýňovou roládu, LIBBY'S® Pumpkin Roll, můžete najít na webstránce VERY BEST BAKING. Řídím se jím celkem přesně, akorát  hřebíčku a hlavně skořice dávám o něco víc,  aby byla roláda voňavější. Ořechy jsem tentokrát do ní nepřidávala. Upekla jsem ji den předem, aby mohla vychladnout,  a v nědeli jsem si pak připravila krém. Rozpuštěné máslo jsem nalila na kousky čokolády a chvilku počkala, až se rozpustí a směs trošku vychladne. Pak jsem k ní přidala mascarpone a mixérem rozmíchala. Omylem jsem použila hořkou čokoládu, proto jsem do krému musela dát i trochu cukru,  jinak podle mě nebyl dost sladký. Ale s mléčnou čokoládou už by asi cukru ani nebylo potřeba. Roládu jsem potřela krémem, posypala na kousíčky nakrájenými jahodami a srolovala. Potřela jsem ji i z vnější strany zbytkem krému a dozdobila jahodami. Lidem chutnala, pokud  to teda neříkali jen, aby mě neurazili :-)


Musím ale přiznat, že akce "roláda" měla ještě pokračování,  už bohužel ne tak povedené. Krém z mascarpone jsem totiž použila jen na půlku upečené rolády. Druhá půlka měla být s jahodovým krémem. Teta Dana dělávala (a pravděpodobně pořád dělá) výbornou buchtu s jahodovým krémem, který se už několik let snažím napodobit. Zatím bez úspěchu. Přitom by měl být velmi jednoduchý - smíchat rozmačkané jahody s máslem a cukrem. Mně se tradičně máslo zgrcne (jak se spisovně řekne "zgrcnout"?), tradičně mám krém strašně řídký, málo sladký nebo málo kyselý, což se pak snažím spravit přidáváním další ingrediencí, jako např. cream cheese (obdoba pomazánkového másla),  nebo uvařený pudink apod. Dopadá to většinou  tak, že putuje do koše. Tentokrát jsem k tomu taky měla hodně blízko. Ale řekla jsem si, že mu dám ještě šanci. Natřela jsem tedy zbylou půlku rolády tímto dost řídkým nepodarkem a na druhý den jsem kousek naservírovala mému pokusnému králíčkovi. Krém mezitím trochu ztuhnul, takže lekce pro mně - měla bych vždycky pár hodin počkat, než jej vyhodím! Ivo byl s mou jahodovou roládou celkem spokojený a dokonce jí dal přednost před kupovaným Tiramisu. Ale protože Ivo sám celou půlku rolády sníst nezvládl (já mu pomoct nemohla, protože zápasím s těma pěti kilama,  co jsem od začátku roku nabrala), její zbytek stejně skončil v koši :-( Tady je malá ukázka, jak vypadala má jahodová verze:



Ještě bych chtěla přidat jeden tip, který jsem právě objevila na blogu BELL'ALIMENTO. Je tam recept na dýňovou roládu plněnou krémem z Nutelly a mascarpone. Zhruba 230 g mascarpone (8 oz) se smíchá s dvěma lžícemi Nutelly. To zní jako dobrá kombinace. Určitě brzo vyzkouším.

4.3.11

EXPERIMENT S KYNUTÝM TĚSTEM

Po víc jak deseti letech jsem se konečně odhodlala zkusit upéct něco z kynutého těsta. V Česku jsem pár buchet díky bábině a jejím instrukcím kdysi upekla, ale od příjezdu do USA jsem se droždí vyhýbala. Minulý týden konečně přišel čas dát něco vykynout. Po pečlivém výběru padla volba na COFFEE CAKE podle receptu Huberta Kellera. Keller je známý (a sympatický) šéfkuchař. Jeho recepty jsem objevila mezi video podcasty firmy Cuisinart. Název COFFEE CAKE (něco jako "koláč ke kávě") je podle mě v tomto případě poněkud zavádějící. Já bych tenhle výtvor nazvala spíš Šneci z kynutého těsta.
Náplň do nich jsem udělala z nasekaných datlí, rozinek, ořechů, hnědého cukru a skořice. Recept na náplň jsem si trochu upravila a všech ingrediencí jsem dala víc. Část těsta jsem potřela nejen máslem, ale i povidly (miluju povidla a cpu je skoro do všeho). Verze s povidly byla lepší než ta bez nich.
Šneci chutnali skvěle, ale bohužel jen za tepla, chvilku po vytažení z trouby. To si Ivo dokonce i přidal. Za to na druhý den byli trvdí jako kámen. Tak teď přemýšlím, v čem jsem udělala chybu. Bylo to kvůli tomu, že by do nich dala moc mouky? Nebo jsem těsto pořádně nezpracovala?
Všechno se zdálo být ok. Kvásek mi vyšel skvěle, těsto pak nakynulo taky hezky, šneky jsem před vsazením do trouby nechala ještě chvilku vykynout... Opravdu nevím,  v čem byl problém. Babo raď! Nebo možná bábino raď! Budu tenhle problém muset s tebou, coby odborníkem, zkonzultovat.
Každopádně už se nemůžu dočkat, až budu mít čas zkusit něco dalšího z kynutého těsta. Neúspěch se šneky mě rozhodně neodradil.