JAHODOVÝ CHLEBÍČEK

O existenci banánového chlebíčku jsem věděla už hodně dlouho, ale že můžu něco podobného vytvořit z jahod,  jsem zjistila teprve nedávno při mém brouzdání se recepty na internetu. Představa jahodového chlebíčku mě nadchla a jen jsem čekala na vhodnou příležitost, abych si jej mohla vyzkoušet. Když jsem při nákupu ve Walmartu objevila jahody na slevě, okamžitě mi bylo jasné, na co je použiju.
Recept Strawberry bread na blogu Cate's World Kitchen mi připadal relativně zdravý - jogurt, celozrnná mouka, ne moc tuku, ne moc vajec... Jenže když jsem si začala připravovat ingredience, ukázalo se, že nemám tu správnou celozrnnou mouku. Mám doma sice dva druhy: whole wheat & whole wheat pastry (= cukrářská) flour, ale v receptu se používá white whole wheat (bílá celozrnná). Nevěděla jsem přesně, jestli si můžu dovolit zaměnit jednu za druhou, a tak jsem se pro jistotu uchýlila ke klasické hladké mouce smíchané s trochou cukrářské celozrnné. Udělala jsem ještě dalších pár úprav (i při postupu) a bude proto jednodušší, když přepíšu celý recept podle mé verze, abych měla přehled pro příště.

Jahodový chlebíček - RECEPT

INGREDIENCE

2 vejce

1/4 hrnku bílého jogurtu (já jsem použila jogurt řeckého typu)

1/4 hrnku kokosového (nebo jiného rostlinného) oleje

2 lžičky vanilkového extraktu

1 hrnek hladké mouky

1/2 hrnku celozrnné cukrářské mouky

1/2 hrnku cukru krystalu

2 lžíce sirupu z agáve

1 lžička sody bicarbony

1 lžička prášku do pečiva

1/2 lžičky soli

1 + 1/2 hrnku jahod pokrájených na kousky

POSTUP

Troubu předehřejeme na 350 F (180 st. Celsia).  

Smícháme mouky, sodu, prášek do pečiva a sůl.

Ve druhé misce rozšleháme vejce s cukrem a sirupem z agáve. Přidáme jogurt, olej a vanilkový extrakt a pořádně rozmícháme. Pak po částech přisypeme mouky a ostatní suché ingredience, až vznikne hladká směs. Nakonec do ní opatrně vmícháme nakrájené jahody.

Vlijeme do vymazané a vysypané chlebíčkové formy (moje má rozměry 20 cm x 9 cm x 6cm) a pečeme.

Podle původního receptu měla doba pečení být 40 minut, jenže můj chlebíček byl i po hodině syrový. Byla jsem celkem zoufalá a obávala se, že kvůli mému experimentování jsem chlebíček pokazila a budu ho muset vyhodit. Ale ještě jsem to nechtěla úplně vzdát, a tak jsem pokračovala v pečení. Aby se mi zhora nepřipaloval, položila jsem na něj alobal (jen velmi zlehka). Zhruba po hodině a 20 minutách jsem upečený chlebíček konečně vytáhla z trouby.

Správně jsem jej měla nechat úplně vychladnout a teprve potom krájet. Já jsem nevydržela čekat déle než 10 minut :-) Byla jsem hodně zvědavá,  jak můj výtvor bude vypadat i chutnat. A byla jsem ráda, že jsem se nenechala odradit tou dlouhou dobou pečení. Trpělivost se vyplatila, protože chlebíček je velmi chutný. Není moc sladký, což mně vyhovuje, ale Ivošovi ho potřu máslem a marmeládou.

P.S. Dnes jsem se dozvěděla,  že "celozrnný" se píše s dvěma "n". To byla pro mně novinka! Takže teď musím projít všechny mé předešlé záznamy a tuhle hrubku opravit. Ostuda :-(   

HRNKOVÁ BUBLANINA

Ivův hokejový tým se chystal na turnaj do vedlejšího státu (zhruba 3 hodiny autem). Tak jsem si řekla, že jim na cestu upeču něco sladkého. Podmínky byly jasné - nic plněného krémem, co by se mohlo v horku zkazit, a něco, co by mohli bez problémů chytit do ruky. K těmto podmínkám se nečekaně přidala další - něco, co bude rychle hotové. To proto, že den před jejich odjezdem jsem se rozhodla jít do Art Institute of Chicago na přednášku o Dürerovi. Tu jsem si nemohla nechat ujít, i když to znamenalo, že se vrátím domů kolem půl desáté večer a na pečení nebudu mít moc času.

S ledničkou plnou ovoce (borůvky, maliny, ostružiny) se mi bublanina jevila jako nejlepší řešení. Moje předešlá bublanina byla dobrá (viz tento přispěvek), ale dělala jsem ji už dvakrát, a tak jsem chtěla vyzkoušet jiný recept. Hrnková bublanina na Vareni.cz vypadala hodně jednoduše, a hlavně odpadlo jakékoliv vážení, prostě rychlovka. Neodpustila jsem si pár úprav - použila jsem kokosový olej,  přidala citronovou kůru a místo vanilkového cukru jsem dala vanilku. Buchta nebyla moc sladká,  z čehož usuzuju, že vanilkový cukr by byl lepší. Jinak byla ok, ale nevydržela vláčná víc jak dva dny. Vím to, protože jsem si jí nechala kousek na víkend ke snídani. Zbytek jsem nabalila klukům na turnaj. Ti prej buchtu snědli během pár minut,  takže jim zřejmě chutnala :-) 

P.S. Co se týká bublanin, zůstanu věrná mému vyzkoušenému receptu v podobě Malinového koláče z podmáslí ze Circle B Kitchen.

ŠNECI Z KYNUTÉHO TĚSTA - pokus č. 2





Můj první americký pokus s kynutým těstem nedopadl zrovna podle mých představ (viz příspěvěk o Šnecích z kynutého těsta). Což ovšem nebyla chyba receptu, ale moje, protože jsem těsto dostatečně nehnětla, a tak mi šneci na druhý den ztvrdli.  Neúspěch mě ovšem neodradil, abych se o  podobné buchty nepokusila znovu. Tentokrát v podobě Cinnabon™ Knock-off Cinnamon Rolls  (napodobenina skořicových šneků firmy Cinnabon) z blogu Tartelette. Podle tohoto receptu jsem udělala těsto. Náplň jsem v postatě použila stejnou jako u mých předchozích Šneků, tzn. povidla, ořechy, datle, rozinky, hnědý cukr, skořice a máslo. Část buchet jsem chtěla mít s jinou příchutí, a proto jsem je pouze potřela máslem a posypala kakaem smíchaným s cukrem moučkou a skořicí. Tahle verze mi ale moc nechutnala. Na kakaové náplni budu muset trochu víc zapracovat a najít správnou kombinaci, která bude podle mého vkusu. Za to šneci s povidlovou náplní se povedli a hlavně - nezvrdli ani po dvou dnech! Takže kynutého těsta už se opravdu nebojím :-)

Z těsta vyšly dva takové pekáčky

P.S. Podle receptu se měli šneci po upečení dozdobit polevou, ale já jsem neměla potřebu přidávat další kalorie. Ivošovi jsem je akorát pocukrovala, pro sebe jsem nechala jen tak.

BANÁNOVÝ CHLEBÍČEK S KOKOSOVÝM OLEJEM

Měla jsem v kuchyni tři skoro hnědé banány, které by normálně skončily v koši. Naštěstí teď už vím, že přesně takové banány můžou najít skvělé využití v banánovém chlebíčku. Můj první pokus o banánový chlebíček nebyl úplně uspokojivý (viz tento předešlý příspěvek) , proto jsem hledala jiný recept. Banana Bread na blogu Served with love se mi líbil hlavně kvůli tomu, že je v něm použitý kokosový olej. Před nedávnem jsem vyčetla, že kokosový olej se po letech s negativní reputací dostává do popředí zájmu nadšenců o zdravou výživu. Já jsem samozřejmě ochotná vyzkoušet cokoliv zdravého, a tak jsem si koupila si hned dvě balení (na Amazonu byla dobrá cena). Zatím jsem ho moc při vaření nepoužila, snad jen jednou při opražování nějaké zeleniny. Chlebíček s využitím přezrálých banánů, kokosového oleje, a dokonce i celozrnné mouky se mi tedy jevil jako dobrý nápad.
Při přípravě jsem se v podstatě držela receptu, jen bílý cukr jsem nahradila hnědým, banánů jsem dala trochu víc než požadavaný hrnek, kokos jsem vypustila a naopak jsem přisypala trochu skořice. Kokosový olej, co mám, je v tuhém stavu. Vypadá jak sádlo, ale krásně voní, pochopitelně kokosem.  V receptu se píše,  že se má tenkým proudem přilít do těsta. To by s mým olejem nešlo, proto jsem jej nedřív rozpustila v mikrovlnce.  Tentokrát (narozdíl od mého předešlého pokusu) jsem použila klasickou chlebíčkovou formu a po upečení jsem z trouby vytáhla opravdu kus chleba:

Banana bread - opravdu vypadá jak chleba

Po chvilce chladnutí přišlo ochutnávání. Byla jsem nadšená - tomuhle říkám banánový chlebíček! Chuť banánů se v něm rozhodně nezapře. Zůstal vláčný celý týden. Tak dlouho mi totiž trvalo, než jsem jej snědla,  protože Ivo mi s ním moc nepomohl. Ne že by mu nechutnal, jen zkrátka nebyl doma.
Jediné vylepšení, které příště u tohoto receptu udělám, budou rozinky. Chlebíček si o ně vyloženě říkal.

KOŇAKOVÁ BÁBOVKA

Zdaleka nejlepším zdrojem pro recepty v českém jazyce je podle mě ekucharka.net paní Ivany. Každý recept je doplněn videozáznamem, kde paní Ivana demonstruje přípravu daného pokrmu. Tahle vizuální pomůcka je skvělá. Jednak mi poskytuje přesný návod,  a jednak ukazuje, jak má vypadat konečný výsledek.  Ráda se brouzdám jejími videorecepty, když hledám inspiraci.
"Suché" buchty moc v oblibě nemám. Pravděpodobnost, že sáhnu po buchtě, kde není žádný krém, žádná náplň, je dost malá. Šetřím si totiž kalorie na sladkosti, které mě víc uspokojí. Ale Ivo má rád bábovky, a tak jsem se rozhodla, že mu zkusím nějakou upéct. U paní Ivanky mě zaujal recept na Koňakovou bábovku. V Česku jsem vaječný koňak milovala, ale zdejší americký Egg Nog ani jeho polská varianta mě neuspokojily. Takže jsem několik let vaječný koňak neměla. Loni před Vánocemi jsem náhodou v Binnie's objevila litrovku mexického Coronado. Správná barva, správná konzistence, tak šup s ní do košíku. Otestovat jsem ji musela hned po příchodu domů. Trefa do černého - přesná obdoba českého vaječného koňaku.
Naštěstí jsem tu flašku ještě nestihla vypít :-) Recept na Koňakovou bábovku byl jednoduchý. Hodilo se mi, že se v něm používá polohrubá mouka. Tu jsem měla doma taky už od vánoc, kdy mi ji Ivo přivezl z českého obchodu. Chtěla jsem tehdy hrubou mouku, ale byla vyprodaná. Z polohrubé mouky moc nevařím/nepeču, a tak mi seděla v kredenci bez využítí. Až do teďka.
Původně jsem měla choutky si s receptem trochu zaexperimentovat, tzn. "vylepšit" ho přidáním ovoce. Ale přečetla jsem si komentáře, kde si některé pekařky stěžovaly, že jim bábovka klesla. Nechtěla jsem riskovat, že se mi to stane taky, a proto jsem se radši přesně držela receptu. Alobalem jsem ji nepřikrývala vůbec. Bohužel mi bábovka i přesto klesla :-(




Vychladnutá, ale kleslá bábovka

 
O to víc jsem byla zvědavá, jak bude chutnat, když si ji všichni v komentářích tak chválili... Musím říct, že měli pravdu. Je opravdu vynikající. I bez másla a marmelády :-) Určitě ji zkuste! Vůbec nevadilo, že moje verze nevypala zrovna učebnicově.

OPIČÍ CHLEBA

S Mascarpone buchtou jsem moc práce neměla (viz můj předešlý příspěvek), proto jsem si mohla dovolit pohrát si s mou další velikonoční kreací, Monkey Bread (hrozný název - Opičí chleba).  Původní recept je na blogu Smitten Kitchen, ale mě navíc inspirovala Lorraine z Not Quite Nigella, která přidala čokoládu jako náplň.

Byla to celkem piplačka. V Opičím chlebu jde v podstatě o kuličky z kynutého těsta, namočené v rozpuštěném másle a obalené v hnědém cukru se skořicí. Ty se pak naskládají těsně vedle sebe do máslem vymazané formy. Po upečení jdou krásně oddělit jedna od druhé, takže každý si může utrhnout,  kolik chce.

Já jsem kuličky plnila kousky čokolády a trochou povidel, což je má oblíbená kombinace. Máslo jsem podle návodu Lorraine nechala rozpustit na mírném ohni, až zhnědlo a dostalo ořechový nádech. Pak jsem jej přecedila. Ale určitě by klidně stačilo nechat je rozpustit tak, jak to udělala Deb ze Smitten Kitchen.

Při pečení jsem měla jeden menší problém. Povedlo se mi totiž zaktivovat hlásič kouře. Mám nekvalitní formu, kapalo mi z ní máslo, takže z trouby se hrozně kouřilo. Naštěstí jsem z toho požárního hlásiče stihla vymontovat baterky dřív, než přijeli hasiči. Ti by ze mě asi nechápali, už tak mám u nich dobrou reputaci kvůli mému zimnímu incidentu se zabouchnutými dveřmi...

Ale všechno dobře dopadlo, Opičí chleba se mi podařilo úspěšně dopéct. Měla jsem původně v plánu tuhle kalorickou bombu jen ochutnat (přeci jen másla a cukru je tu až až), ale nešlo odolat. Buchtičky chutnaly naprosto skvěle a samozřejmě, že jsem se nespokojila jen s jednou nebo dvěma :-( 

P.S. Deb ze Smitten Kitchen sice neplnila kuličky ničím, za to na vršek nalila polevu. V mém případě poleva nebyla nutná. Nač zbytečně přidávat kalorie...