Dnes bych se s vámi chtěla podělit o můj recept na hrachovou kaši. Řeknete si: "To je toho, hrachová kaše! Tos teda objevila Ameriku." Ale v mém připadě to opravdu objev byl. Poprvé jsem ji totiž uvařila úplně náhodou, aniž bych věděla, že vařím hrachovou kaši.
Všechno začalo tím, že jsem jsem si v obchodě koupila žluté kuličky s názvem vatana. Našla jsem je v regálu s luštěninama. (Od té doby, co mám papiňák, snažím se do svého jídelníčku pravidelně zařazovat nejrůznější fazole, čočku apod. V papiňáku jsou uvařené za chvilku.) Přinesla jsem vatanu domů a v první řadě jsem si šla na internet najít, oč se vlastně jedná. Zjistila jsem, že je to hrách žlutý. Jestli se divíte, proč mě hned nenapadlo, že kupuju hrách, musím na svou obhajobu dodat, že sójové boby jsou taky žluté kuličky. Tehdy jsem s luštěninama teprve začínala, takže nebylo tak jednoduché rozlišit, co je co.
Dala jsem kuličky vařit do papiňáku, zhruba tak na 12-15 minut od doby varu. Původně jsem plánovala, že bych je mohla použít třeba do rizota. Jenže hrách se mi rozvařil a svou konzistencí mi spíš připomenul bábininu hrachovou kaši. Bábině se musím omluvit, ale její kaší jsem v lásce moc neměla. Šlo nejspíš o to, že tehdy jsem neměla vyvinutou chuť ani toleranci k sušenému hrachu. Zkrátka musela jej jsem objevit sama, abych ho dokázala náležitě ocenit. Dneska bych se i bábinině kaši stavěla jinak.
Moji verzi jsem dochutila jen trochou vegety, solí a hlavně balzamikovým octem. Výsledek předčil očekávání - tahle náhodně objevená hrachová kaše se stala mým oblíbeným jídlem. Podávám ji (sama sobě) s opraženou veganskou klobásou, zkaramelizovanou cibulí a chlebem. Ivo by mě asi pěkně hnal, kdybych mu něco takového předložila k obědu. Asi by to neprošlo, ani kdybych mu nabídla normální klobásu. Nevadí, aspoň víc zbyde pro mě.
 |
| Moje oblíbená veganská klobása |
Žádné komentáře:
Okomentovat