TĚSTOVINY ALLA CARBONARA

Moje TĚSTOVINY ALLA CARBONARA s tradiční italskou variací na způsob carbonara nemají zas tak moc společného, ale chuťově mi ji vzdáleně připomínají. Ty pravé jsem kdysi jedla v Itálii a jejich chuť mě inspirovala k vytvoření něčeho podobného. Moje verze se obejde bez vajíček.
Uvařím těstoviny, zcedím je a trošku vody si nechám.  Mezitím opražím cibulku a nějaké maso. Většinou mám zbytek pečeného kuřete, krůty, nebo v tomto připadě třeba krůtí šunky. Posypu práškem z cibule a paprikou. Podle toho, co mám zrovna po ruce, k masu přihodím buď nějaké fazole, hrášek nebo kukuřici. Ivo totiž takové věci moc nemusí a normálně by je nejedl. Proto musím být v tomto směru hodně kreativní a vymýšlet, v jakém jídle bych je mohla zamaskovat,  kde by se jejich přítomnost ztratila.

Pak přidám těstoviny, zaliju je trochou smetany a tou vodou, co jsem si odlila (ale opravdu jen pár lžic těch tekutin - jak říká bábina "podle oka", aby výsledek nebyl moc vodnatý),  a nechám trošku povařit. Posypu strouhaným sýrem,  dochutím vegetou, solí a pepřem a můžu servírovat. V létě bych ještě na závěr přídala posekanou pažitku, tentokrát jsem si musela vystačit se zelenou cibulkou.
Na talíř poskládám ještě další zeleninu, čím víc vitamínů,  tím líp. A nedělní jídlo je hotové. Tohle jsem totiž vařila ve stejný den, kdy jsem pekla dárek pro hasiče. Pečení mi zabrala času až až, a na žádné dlouhé vyvařování už pak nezbyl čas. Toto jídlo mám vyzkoušené, je to rychlovka, a chutná výborně.

JEŠTĚ JEDEN DÁREK PRO HASIČE

Jako dodatečný dárek pro hasiče měli být brownies se sýrem mascarpone, ale ty dopadly naprosto katastrofálně. Chuťově byly hodně neuspokojivé a vzhledově taky nic moc. Jenže mi bylo líto je vyhodit,  když jsem do nich dala tolik ingrediencí (máslo, čokoládu, mascarpone,  atd.). Naštěstí mě napadlo,  že bych je mohla rozemlit a udělat z nich kuličky - TRUFFLES.

Na to jsem celkem expert, dělám je každý rok na vánoce. Nemám žádný přesný recept, proto pokaždé vyjdou jinak. Základem v tomto případě byly ty nepovedené rozemleté brownies, do kterých jsem přidala trochu povidel, mletých ořechů, mletých keksů, cukru a rumu.
Náplň jsem udělala ze zbytku mascarpone,  cukru a opět rumu.
Kuličky jsem dala na chvilku do ledničky a pak jsem je polila čokoládou. Výsledek byl stokrát lepší než moje původní brownies.
Pak už jen stačilo nabalit rozkrájený borůvkový koláč i s kuličkama do krabice a hurá na hasičskou stanici. Byla právě neděle a já zjistila, že není tak jednoduché dostat se dovnitř. Obešla jsem celou budovu několikrát, ale nenašla jsem žádné otevřené dveře. Když už to vypadalo, že se s nepořízenou budu muset vrátit domu a sníst si svoje výtvory sama, uviděla jsem kohosi přes okno. Takže jsem mu mohla slavnostně předat můj dárek. Ani jsem moc nemusela vysvětlovat, oč se jedná. Velmi rychle mu došlo,  kdo jsem, protože mi povídá: "Vy jste ta paní, co jsme jí při sněhové vánici museli vypáčit dveře!" Přísáhám, že to nebyl jeden z těch čtyř hasičů, co byli tehdy u nás. Je vidět, že se tam o mně asi vykládalo. Taková popularita mě opravdu těší :-(  Ostuda!

Mimochodem, nepovedené brownies mi poskytly inspiraci. Prvním krokem při přípravě těsta bylo smíchat rozpuštěné máslo s nastrouhanou  čokoládou a pak přidat mascarpone. Což jsem samozřejmě musela ochutnat. Byla to dobrůtka. Tak mě napadlo, že taková směs by se dala použít jako krém třeba na náplň do rolády. V nejbližší době to otestuju.

ODMĚNA PRO HASIČE

Tímto všechno začalo - Borůvkový koláč z podmáslí s drobenkou, BUTTERMILK BLUEBERRY CRUMBLE CAKE. To byl výtvor, který mě inspiroval k vytvoření blogu.
Měla jsem doma plno borůvek a hledala vhodný recept. Nakonec jsem jej objevila díky videopodcastu firmy Cuisinart, výrobce kuchyňských spotřebičů. Svými videopodcasty se Cuisinart snaží ukázat, jak se jejich výrobky dají využit při vaření a pečení.
Borůvkový koláč v jejich podání vypadal celkem jednoduše a chutně. Usoudila jsem, že by to mohl být dobrý kandidát coby odměna pro hasiče. Tak jsem se dala do pečení. Výsledek nevypadal sice tak vábně, jak jsem očekávala, ale chuťově byl koláč dobrý. Což potvrdil i můj testovací králík, Ivo. Ten dostal porci ke snídani.
Protože jsem s vizuální stránkou mého výtvoru nebylo stoprocentně spokojená, rozhodla jsem se hasičům upéct ještě něco dalšího. O tom napíšu více v mém dalším příspěvku.
Tady přikládám pár velmi amatérských fotek mého koláče. Vážně chutnal líp, než jak vypadal, věřte mi! :-)

                             

                                   

Většina fotek bohužel vyšla rozmazaně,  ale není se čemu divit. Foťák jsem držela v roce po sto letech a Ivo mi nejdřív musel ukázat, jak se zapíná a co mám mačkat. Považuju za úspěch,  že jsem vůbec něco vyfotila. K fotkám, co mají lidi na jiných blozích, má tohle stylisticky a kvalitně sakra daleko. Ale nějak začít musím, ne?