MASCARPONE BUCHTA

Velikonoce mi poskytly skvělou záminku vyzkoušet něco "elegantnějšího", narozdíl od předchozích pohankových bochánků, které byly spíš obyčejné. Jednou z mých velikonočních kreací byla buchta s krémem ze sýru mascarpone. Byla super jednoduchá, protože korpus jsem jen vytáhla z mražáku. Byl to totiž zbytek koláče z prášku, který jsem pekla u příležitosti Ivčiných narozenin (viz můj příspěvek Dort pro Ivču). Já jsem tehdy část upečeného koláče nezdobila, protože bysme ho celý nesnědli. Teď se mi náramně hodil.

Na krém jsem použila kelímek sýra mascarpone, do kterého jsem zamíchala trochu rozmačkaných malin, cukru a dvě lžíce citronového krému - lemon curd. (Dá se koupit už hotový, vypadá jako marmeláda.) Pak jsem ušlehala trochu smetany a šlehačku jsem přidala do krému. Rychlovka. Stačilo natřít na korpus, dozdobit ovocem, dát na pár hodin do ledničky a bylo napečeno. Musím přiznat, že tento krém jsem nevymyslela já. Jako inspirace mi sloužil recept na blogu Junglefrog pod názvem Berry mascarpone cream.

Citronový krém

Ovoce jsem bohužel moc neměla,  ale do obchodu už se mi nechtělo. Takže estetická stránka trochu pokulhávala. Za to chuťově byla buchta vynikající!

POHANKOVÉ BOCHÁNKY - BUCKWHEAT SCONES

Pomalu jsem zapomněla, že jsem si v rámci zdravé výživy koupila pohankovou mouku. Ležela mi v kredenci ladem už pár měsíců a bylo tedy na čase něco s ní (resp. z ní) začít dělat. Na mém oblíbeném blogu BAKING OBSESSION jsem našla recept na Buckwheat Oat Prune Scones. Scone je v překladu něco jako bochánek k čaji, takže název tohoto receptu by mohl znít Bochánky z pohankové mouky s vločkami a sušenýma švestkama. Není to žádné šmrcovní pečivo,  které by mělo sloužit na pohoštění návštěvy. Jen  jsem si zkrátka chtěla upéct něco zdravého pro sebe. Recept jsem trošku vylepšila přidáním skořice, mletého hřebíčku, datlí a mnohem většího množství sušených švestek a naopak ubráním cukru (bílý jsem vypustila úplně, nechala jsem jen hnědý, ale dala jsem jej víc než čtvrt hrnku). Neměla jsem doma předvařené ovesné vločky (quick-cooking oats),  proto jsem použila vločky klasické. Těsto jsem upekla ve čtvercové formě a nakrájela na trojúhelníky.

Mého králíčka jsem testováním tentokrát netýrala, protože scones mají dost specifickou chuť a nejsou moc sladké, takže si nemyslím, že by z nich byl nadšený. Při prvním kousnutí jsem taky nebyla úplně přesvědčená, jestli můžu můj výtvor kvalifikovat jako úspěch. Ale pak jsem si uvědomila, že scones takto opravdu mají chutnat. Když jsem si je pak (ještě zatepla) namazala máslem a marmeládou, bylo rozhodnuto. Moji chuť na sladké uspokojily a přitom jsem si mohla namlouvat, že jím relativně zdravě :-)

P.S. Konečně jsem se naučila,  jak mám s foťákem přibližovat!!! Trvalo mi dva měsíce, než jsem zjistila, že mám na foťáku cuplík, kterým můžu zoomovat :-(   Měli jste vidět moji radost, jak malé děcko. Od teď snad budete moct sledovat kvalitativní zlepšení mých fotek.

SLANÉ PEČIVO Z CELOZRNNÉ MOUKY

Koupila jsem velké balení celozrnné mouky, takže teď vymýšlím, jak ji zpracovat. A abych nepekla jen buchty, zkusila jsem tentokrát něco slaného. Původní recept je z blogu Back to her roots, kde se jmenuje Pepperoni, Spinach and Zucchini Stromboli (Stromboli se salámem, špenátem a cuketou). Mně osobně její verze spíš připomíná calzone. Ale to je jedno, já jsem hledala pouze inspiraci. Těsto jsem sice připravila přesně podle receptu, ale místo jednoho velkého kusu pečiva jsem udělala několik menších kousků, tašek. A když už se mi pak nechtělo piplat s trojúhelníkovými tvary, zbytek těsta jsem stočila do rolády. Náplně jsem tvořila stylem "co dům dá". Pro Ivoše to chtělo nějaké maso, takže jsem zužitkovala kousek vařené šunky, co mi zbyl v ledničce. K ní jsem přidala tvrdý sýr a podušený špenát (ale toho opravdu jen trošku, aby Ivo moc nepindal). Náplň pro mně obsahovala mnohem víc špenátu, dále pak vařenou čočku, zkaramelizovanou cibuli a trochu sýra feta. Nikdy před tím jsem čočku jako náplň nepoužila, proto jsem byla zvědavá, jak taková kombinace bude chutnat. Ale vyplatilo se experimentovat. Skvělá kombinace, kterou určitě zařazuju do svého repertoáru.
Omylem jsem jednu z nich naservírovala Ivošovi, jenže ten moc nadšený nebyl. Moje verze byla na něho příliš zdravá :-(  Za to šunkovo-sýrové tašky mu nevadily.

P.S. Po mém fiasku se Šneky (viz můj příspěvek Šneci z kynutého těsta) jsem měla trochu strach pracovat zase s droždím. Ale tentokrát jsem přípravu kynutého těsta nepodcenila a poctivě jsem jej víc jak 10 minut hnětla. Nemám kuchyňského robota, takže jsem musela zabrat rukama. A narozdíl od Šneků, tašky zůstaly i po dvou - třech dnech pořád měkké. To byl zřejmě ten fígl, předtím jsem asi těsto dostatečně nezpracovala, proto mi Šneci ztvrdly. Chybama se člověk učí...

DORT PRO IVČU

Trochu se zpožděním se dostávám k publikování příspěvku o dortu, který jsem připravila na oslavu Ivčiných narozenin. O dalších dvou výtvorech, co jsem tehdy s sebou brala, jsem psala v předchozích příspěvcích, Cheesecake brownies a Minibublaniny. Žádný dort v původním plánu nebyl. Jenže s mýma brownies jsem nebyla stoprocentně spokojená, proto jsem se rozhodla udělat na rychlovku ještě nějaký jiný dezert. Že z toho bude dort, se ukázalo až dodatečně.
Pomohla jsem si zkratkou v podobě polotovaru (koláč v prášku)  - Duncan Hines Moist Deluxe Butter Golden Cake Mix. Ze zkušenosti vím, že těsta připraveného z práškových směsí bývá hodně, a i když použiju můj největší pekáč, buchta je zbytečně tlustá. Proto jsem část těsta nalila do klasické obdélníkové formy a zbytek do kulaté dortové. Tak se zrodila myšlenka na dort. Korpus se povedl,  byl nadýchaný a měl výraznou máslovou chuť. Na ozdobení jsem taky použila polotovar - Dulce de Leche, čili karamel ze sladkého kondezovaného mléka, který jsem rozmíchala se změklým máslem. To je můj osvědčený krém, jednoduchý a lahodný. Normálně si vařím karamel sama, ale pro případy časové tísně mívám v zásobě už hotový produkt, který se tu dá v některých obchodech koupit. (Viděla jsem na internetu, že v Česku se karamel taky prodává). Dulce de Leche je hodně populární v Latinské Americe, asi proto je tu na trhu nabízen pouze ve španělské verzi.



 
Dort jsem dozdobila malinami a postříkala čokoládou. Kdybych měla víc času, dala bych si líp záležet na vizuální stránce. Takhle to byla opravdu rychlovka. Ale chuťově se osvědčil. Holky na oslavě mi jej schválily :-)

Ivo na party nebyl, ale o tenhle kulinářský výtvor nepřišel. Zbyla na něj ta část, co jsem pekla v obdélníkové formě.  Se zdobením jsem si těžkou hlavu nedělala, stačilo potřít korpus krémem, nakrájet na řezy a Ivo byl spokojený :-)

ETNICKÝ EXPERIMENT

V tomto příspěvku nejde ani tak o konečný výsledek (proto tady žádné fotky hotových výtvorů neuvidíte), ale o zkombinování různých etnických prvků pro vytvoření typických českých jídel. Aspoň si teda myslím, že knedle s vejci a uzená polévka by se daly považovat za česká jídla.

Přemýšlela jsem,  co uvařit k nedělnímu obědu. Měla jsem v ledničce kousek uzeného masa a dva tlusté plátky uvařené šunky. Maso by bylo, ale co s přílohou? Brambory a rýži už Ivo v tomto týdnu měl. Těstoviny dělám taky dost často. Tak pak už jedině knedle. Jenže ty jsem v životě nevařila. Za to jsem si vzpomněla, že mám v kredenci Matzo Balls v prášku, které jsem koupila loni na slevě.

Opět si vypomáhám polotovarem

Do náboženského výkladu o matzo balls se pouštět nebudu. Kromě toho, že se jedná o prvek ze židovké kuchyně, toho stejně moc nevím. Ale zjednodušeně můžu říct, že chuťově je to obdoba našich knedlíků. Takže bylo rozhodnuto - matzo knedle s vejci. Trochu jsem je vylepšila na kousky nakrájenou opraženou šunkou a cibulkou. Podávala jsem je s nakládanou červenou řepou, což byl pro změnu polský výrobek.

U plotny jsem ten den ještě chvilku zůstala. Už párkrát jsem si říkala, že je škoda nevyužít vývaru, co mi zbyde po uvaření uzeného masa. Já normálně polévky nevařím (ani nejím), ale teď jsem se rozhodla nějakou ukuchtit. Uzené maso jsem hodila na 20 minut do papiňáku, pak jsem do vývaru přidala brambory, mrkev, cibuli, česnek,  trochu vegety a soli a nechala povařit, dokud zelenina nezměkla. Matně jsem si vybavila, že v Česku se do této polévky dávají kroupy. Ty jsem samozřejmě doma neměla. Další varianta by mohla být rýže. Jenže ta nám v týdnu došla. Tak přišel na řadu můj druhý etnický experiment - quinoa. Je to jihoamerická plodina, prej nesmírně bohatá na bílkoviny, vitamíny, minerály. Já si ji připravuju dost často,  ale zatím jsem neměla odvahu testovat ji na mém králíčkovi. Teď jsem neměla na výběr. Kroupy nejsou, rýže není, holt bude muset být quinoa. Nervózně jsem čekala, jaká bude reakce na můj polévkový výtvor. Ivošův komentář: "Vynikající!" To byl opravdu nečekaný úspěch. Ivo byl spokojený chutnou polévkou a já měla dobrý pocit, že se mi podařilo do něj dostat něco zdravého :-)



Quinoa v syrovém stavu







 

Quinoa po 15 minutách vaření







CHEESECAKE BROWNIES S NUTELLOU

Ivčiny narozeniny, resp. jejich oslava, mi daly skvělou příležitost, abych otestovala nějaké nové recepty na dezerty. Normálně peču spíš praktické věci - buchty, které se hodí na snídani. Ale teď jsem mohla vyzkoušet něco extravagantnějšího. Podmínky byly, že se dezert bude dát jednoduše servírovat, a že v něm nesmí být nic, co Ivča nejí. Když jsem narazila na recepty s Nutellou, věděla jsem,  že mám vyhráno. Pak už si jen vybrat který. Lákalo mě spojení Nutelly s brownies a sladkým sýrovým dortem, které ve svém receptu Brownie Bottom Nutella Cheesecake Squares měla Natalie z blogu The Sweet Life.
Potlačila jsem veškeré tendence upravovat si recept podle sebe. Potřebovala jsem, aby se mi  povedl napoprvé, takže žádné experimentování. Musím říct, že výsledkem jsem nebyla úplně nadšená. Asi jsem měla vysoká očekávání. Spodek, byl trochu vysušený, což by brownies neměly být. Ale chuť nebyla špatná. Proto jsem dezert nakrájela do papírových košíčků a vzala s sebou na oslavu. Tam prošel testem celkem s úspěchem, holky jej nehodnotily tak přísně jako já :-)
Jestli můžu věřit Ivošovi,  kterému jsem část nabalila na poker, klukům prej taky chutnal. Tím pádem ho nezavrhuju a možná se k němu v budoucnu vrátím.

BUBLANINA

V rámci hledání možností, jak pří mém pečení využít čerstvého ovoce, jsem si vzpomněla na české bublaniny. Proto jsem se začala dívat po receptech, které by byly jejich obdobou. Na blogu CIRCLE B KITCHEN se mi zalíbil jejich MALINOVÝ KOLÁČ Z PODMÁSLÍ (Raspberry Buttermilk Cake). Nenáročné ingredience a jednoduchý postup,  to rozhodlo. Maliny jsem nahradila ostružinami a přidala posekané ořechy. Jinak jsem se držela receptu. S výsledekem jsem byla velmi spokojená. Přesně takhle jsem si bublaninu představovala.




Bublanina s ostružinami


Pár dní na to jsem si v Costcu koupila velké balení malin a zkusila jsem stejný recept udělat znovu. Věděla jsem, že část buchty budu chtít vzít sebou na oslavu Ivčiných narozenin. Připadlo mi, že bude lepší, když místo klasického koláče, upeču těsto ve formě na muffiny, abych tím pádem měla individuální miniporce, minibublaniny. Odpadla mi tak práce s krájením a prezentace podle mě také vypadala líp.
Recept se osvědčil v obou verzích a určitě se k němu budu vracet.

Minibublaniny